Zápis z Výpravy na Jižní pól

Dobývání jižního pólu (fotografie jsou ve fotogalerii) 

V pátek 4. února jsme všichni vyrazili na velkou výpravu za dobitím jižního pólu. Vyjeli jsme ve velmi dobré náladě a plní očekávání co nás všechno bude čekat za úkoly a zážitky. Cesta ubíhala velice rychle, s jednou malou přestávkou na benzince nám zabrala zhruba 2 hodiny.

Na místo činu jsme nakonec přijeli jako první v obrovském předstihu před ostatními. Vybalili jsme si věci a nachystali místa na spaní. Když přijížděli první z ostatních polárníků, my už jsme byli vysláni na průzkum města Šternberk. Dostali jsme papír dlouhý jak seznam dárků na vánoce. Přesto jsme si dodali odvahy a vyrazili jsme rozdělení na 2 týmy do ulic. Chodili jsme tam a zpátky a ptali se lidí, co jsme potkali, někteří nás odbyli, ale jiní pomohli. Nejdéle jsme se zdrželi na policejní stanici, kterou si naše milé děti velmi oblíbily a všechny se nahrnuly dovnitř. Po 20 minutách se konečně podařilo přimět náš tým, aby se pokračovalo dál. Ale i tak byli ověšeni pexesem a dalšími drobnostmi od městské policie. Hledání nám zabralo skoro celé odpoledne, ale vraceli jsme se s papírem plným odpovědí. Po příchodu všech se odpočívalo a čekalo na další program. Všichni zničeně seděli nebo leželi a čekali, co se bude dít. Jenom naše hodná dítka hráli neustále nějaké hry a dělali hluk za všechny ostatní a při vybíjené vybíjeli úplně všechny i cizí, přesto že vypadali jak mrtví a nehnutě leželi. Potom následovali různé venkovní hry a po vyčerpání všech sil se šlo konečně zalehnout a spát. Ráno nás probudil strašný zvuk Vuvuzely - se šokem a zkřivenou hubou jsme pomalu vylezli ze spacáků, každý přemýšlel, jak by mu nejradši s tou blbou trubkou namlátil, a pomalu u toho žmoulal snídani. Po snídani už se všechno schylovalo k samotné výpravě na Jižní pól. Šli jsme ve smíšených týmech, do kterých nás rozdělili předchozí večer před hraním her. Na trasu jsme dostali nějaké suroviny a gulášovku ze sáčku. Terén byl velmi členitý s téměř neustálým stoupáním(lidé jako já, kteří měli Kanady, byli určitě taky tak moc nadšení). Když jsme se vyškrábali do půlky kopce, čekalo nás 1. stanoviště - výroba nosítek. Využili jsme jako většina 2 klacky oblečený do mikiny nebo bundy. Na nosítka se naložili batohy a šlo se dál. Cesta byla proložena nejrůznějšími šiframi, které tvořili příběh o dobití Jižního pólu. Mezi další stanoviště patřili - poznávání kytek, topografických značek a ptáků, vázání uzlů, stavění sněžné zdi, koulování makety sněhuláka a mnoho dalších. Asi kolem poledne nás zastihl úkol nejdelší - uvařit si sami gulášovou polívku. Oloupali a nakrájeli jsme brambory, nakrájeli salám a samozřejmě rozdělali oheň. V našem podání šlo spíš o guláš než polívku, páč ešus byl velmi malý a po přidání brambor, buřtu a celého obsahu sáčku už skoro nebylo místo na vodu. Když jsme guláš dovařili do poživatelné podoby (brambory byly stále tvrdé), pojedli jsme a pokračovali v trase (tou dobou tu byla zhruba půlka celé výpravy). Nakonec jsme dorazili do cíle velice utahaní, ale šťastní že jsme to zvládli. Bohužel nemilé bylo překvapení, že na jídlo není nic. Nejbližší bude až večeře asi za 2 hodiny. Když jsme se jí konečně dočkali, tak se všichni s nadšením pustili do jídla a společně jsme vyrazili na večerní výstavu obrazárny a galerie. Pak naštěstí zalehnout do spacáku nebo postele z molitanů a nabrat síly.

Ráno jsme posnídali a začali si balit všechny věci. Cestou jsme se stavili obdivovat orloj v Olomouci a další tamější překrásné památky. Po hodině už jsme si to opět šinuli po dálnici směrem k domovu. Panovala dobrá nálada, ale všem nám pomalu docházelo, že se z ráje vracíme zase do všední reality se spoustou problémů. Aby jsme se probrali a udělali krásnou tečku za úžasnou akcí, neodmítli jsme pozvání na domácí buchtu a silné kafé u Růžičků. Pak už nás ovšem opravdu čekalo jen loučení. Doma nás potěšila snad jenom vlastní postel a pořádná sprcha. Ale i naše mamky jsme potěšili obrovskou hromadou špinavých hader. A to bylo tak všechno a nyní nezbývá než se těšit na další akci.

Lolo