První trénink na světový pohár v alpském lyžování je za námi!
„Každý úspěch začíná tím, že se rozhodnete něco vyzkoušet.“
V duchu tohoto citátu se nesl celý náš sobotní výlet na nedaleké lyžařské středisko Stupava.
Celé to vlastně začalo už pár dní po Novém roce, to jsem dostal ten „úžasný“ nápad vyrazit za trochou sportu. No ale školní povinnosti mi nedovolily myšlenku realizovat dříve, než v sobotu 9. 3. 2013.
Sraz byl ve tři hodiny odpoledne na autobusáku ve Ždánicích, připraveny byly dvě auta, ale lyžaři se asi zalekli příliš vysokých teplot, a tak jsme nakonec pouze ve čtyřech a v jednom autě vyrazili směr Chřiby!
Vzhledem k tomu, že Stupava je od Ždánic vážně kousíček, už za necelou půlhodinku jsme stáli na parkovišti a zírali na bílou clonu, která nás téměř oslepovala. Pravda, vypadalo to trochu zvláštně. Kam se člověk podíval, nebylo po sněhu ani památky, jen ten jeden bílý pás uprostřed ničeho zářil na všechny strany a opravdu ho nešlo přehlédnout. Informace na internetu nelhaly, vážně tam byl skoro metr sněhu! Teda sněhu… Metr technické břečky. No ale to nás přece nezastaví, jedem sem trénovat, ne?
V rychlosti jsme vytáhli z auta veškeré vybavení a už jsme si to hrnuli k vlekům. „Já jsem na tom ještě nikdy nestál“, povídá trochu roztřeseným hlasem Kamča a ani Pavel se netváří zrovna sebejistě. Proto ihned odvětím? „Nebojte, nic na tom není, společně to zvládnem. Sisel na tom taky nestál už pořádně dlouho ;)“. Musím říct, že když jsem si poprvé stoupnul přímo na sníh, zdálo se mi to ještě horší, než při pohledu z dálky. Ale s optimistickým výrazem jsem si ten pocit nechal pro sebe no a rychle jsem začal pomáhat klukům do lyží. První krůčky byly sice velmi nejisté, avšak bez větších problému jsme všichni zvládli cestu vlekem na vrchol kopce. „Tak, tu jednodušší část máme za sebou. Teď se pustíme směrem dolů, co vy na to?“ Ptám se kluků. Zdá se, že prvotní nadšení vystřídala obava, přece jenom z vrchu vypadá sjezdovka nebezpečněji, než ze spodu.
A pak to začalo. Kdo z vás si pamatuje své začátky na lyžích, ví, o čem mluvím. Počet pádu snad ani nejde vyjádřit číslem, Kamča i Pavel se víc váleli, než stáli. To byl taky důvod, proč jsme po náročném prvním sestupu vyměnili hlavním svah za malý kopeček pro začátečníky. Následovaly dvě hodiny zkoušení, padání, vysvětlování, jak vypadá správný pluh a co je to „špičky u sebe, paty od sebe“ a po těchto náročných chvílích, kdy už naši závodníci byli komplet promáčení a otlučení to konečně vypadalo, že jsme tu nebyli zbytečně! Poslední jízda byla u nás všech téměř plynulá a zvládli jsme ji bez pádů! Takže lyžování zdar! Zbyly nám ještě nějaké body na permanentkách, takže dost možná pojedeme tuto sezónu ještě jednou.
No a to už je vše, takto skončil náš lyžařský úvod, příště se snad vydáme jezdit v hojnějším počtu! Abych nezapomněl. Cestou domů jsme se zastavili v restauraci Samota v Buchlovských kopcích, kde jsme obdivovali opravdu prvotřídní výzdobu. K vidění to byla spousta vycpaných exemplářů zvěře, převážně právě ze zmiňovaných Buchlovskýh hor. Tak Stupavo, za týden možná na shledanou!
