Hozená rukavička 2011

Ve dnech 7. a 8.10.2011 se konala tradiční Hozená rukavička. Tradiční noční pochod, kterého se zúčastňuji ti, kteří si chtějí dokázat, že dlouhá chůze jim není úplně cizí. A když říkám dlouhá, tak tím myslím pořádně dlouhá. 50 km za jednu noc, to opravdu není pro žádné bábovky. Jenže to zálesáci nejsou. Účast našich členů na letošní Rukavičce byla chvályhodná, hned 8 členů, myslím, že to je zatím rekord.

Start byl přibližně v 9h večer na autobusovém nádraží ve Ždánicích. Registrovány byly 4 týmy, celkem 27 závodníků. Hodonín se opět, tak jako na STO, předvedl, a sestavil plnohodnotný a konkurence schopný tým, jenom tak dál :). Ždánice měly týmy dva. První vedl Filip a šel spolu s Mončou, Radkem, Honzou S. Kubou H. Martinem K.(Kutilem) a Kubou K. Druhý tým jsem měl na starost já (Trpaslík) a měl jsem pod sebou Martu S. Martinu Ch. Kamču S. a Vojtu Ch. Všichni jsme vystartovali s velkým nadšením a odhodláním, ale netrvalo to dlouho, a ukázalo se, že Rukavička je opravdu náročná akce. Na chudáky Kamču a Vojtu přišla únava zhruba v polovině trasy, na stanovišti s "mobilní" šifrou už je nohy nechtěly poslouchat, a tak je musel Medvěd odvést na DDM. Tiše jsme jim záviděli, že už si brzo lehnout a pěkně se prospí. Z našeho druhého týmu vzdali tři členové taky přibližně v polovině. K překvapení všech, Marta s Martinou vydržely mnohem déle, než jsme předpokládali. Hrdinně šlapaly, nasadili celkem ďábelské temo a chtěli za každou cenu vyhrát. Avšak i na ně bohužel došla únava. Kolem osmé hodiny ranní už na nich bylo vidět, že jim dochází síly. Zlom nastal na stanovišti s tzv. nekonečným pytlem. Když viděly, s jakou námahou se ostatní závodníci do pytle soukají, nedokázaly přesvědčit samy sebe k dalšímu výkonu. Na tomto stanovišti vzdala Martina, Marta ještě pár kilometrů šla. Ale i na ní bylo vidět, že toho má plné brýle. Vydržela ještě střelbu ze vzuchovky, chůdy však už ne. Pouhých pár kilometrů před cílem už nemohla dál, a tak z Dražůvek se vezla na DDM. Opět jsme jenom záviděli... 

Aby toho na nás nebylo málo, začlo trochu pršet. Cíl byl však na dohled, proto jsme to nevzdávali. Domeček (DDM) se před námi zjevil přibližně kolem jedenácte. Konečně jsme měli celý závod za sebou!! Mám za sebou několik ročníků této akce, a musím říct, že ten letošní byl jeden z nejtěžších, jaký jsem absolvoval. Trasa často vedla přes náročný terén, ne zřídka mimo cesty. Počasí taky nebylo přívětivé, posledních 10 km lehce poprchalo, navíc všude bylo bahno, které nám z bot dělalo velké blátivé "cosi", a s tím se hodně špatně šlo. 

Všem, kteří se zúčastnili, patří obrovské uznání. Ať už došli do cíle nebo ne. Už to, že se odhodlali postavit se na start a vyzkoušet jak daleko vydrží šlapat, chce velkou dávku odvahy. 

Díky za pěknou akci, příští rok repete :)

Jiří Trpaslík Galis